... aneb jak to vidí žena, když si muž hraje.
Tenhle krátký článek je ve skutečnosti pojednáním o vzniku nové stolní rodinné hry Tramvaj 1910. Přestože se stolní hra jakožto produkt nemusí nutně tematicky slučovat s naším sortimentem – rozhodně k nám patří, už jenom proto, že je tak trochu nostalgická a především retro. A taky proto, že úmysl ji vůbec přivézt na svět a zrealizovat vymyslel náš milovaný šéf a můj manžel v jedné osobě.
Takže v podstatě je to o tom, že když se chlap ve 46 letech poprvé v životě rozhodne vymyslet zábavnou stolní hru, může to být nejen zábavné, ale taky velmi náročné pro ty kolem. Postupem času se totiž tento zcela jednoduchý záměr stává jakýmsi náročným maratonem návrhů, pokusů a odpoledních pokafíčkových turnajů v házení kostkou. Protože to přeci musíme ve všech stádiích vzniku řádně odzkoušet.
Vymyslet hru totiž není vůbec hra. Jde o docela složitý proces výroby. Prvotní myšlenka a nápad je v podstatě jen jakousi nosnou linkou, která chlapa žene od realizace k cíli. Jen on se napříč logiky vyplývající z jednoduchosti pohybu zvoleného dopravního prostředku, jemuž je idea hry také věnována, zásadně pohybuje naprosto mimo ni. Ona tramvaj totiž jezdí na trolejích a po kolejích. Maximálně má několik výhybek. Jede po většinou rovně, z kopečka a do kopečka, zatáčí mírně, sem tam zastaví, trpělivě pojme či vysadí cestující, sem tam zacinká atd. Nepříjemnosti v podobě srážky a vykolejení vás potkají málokdy. Jízda je tak romantická, idylická a účelná – máte z ní tedy vcelku dobrý dojem.
Z muže – kterému jezdí v hlavě tramvaj vtělená do stolní hry bezmála rok a půl, už dobrý dojem tolik nemáte. Ona mu tam totiž jezdí složitě. Pokud možno co nejsložitěji. A neustále. Nedomluvíte se s ním. Zatáčí zásadně prudce, škube trolejemi, drhne, cuká sebou atd. Takže od prvotních návrhů je to samá srážka a pokuta. Hodně se škrtá, zjednodušuje a přesvědčuje, že „přes tuhle tramvaj to opravdu nepojede“. Debaty kolem hry se stávají doslova elektrickými (čímž se lehce dotýkáme našeho tradičního sortimentu) … a u muže a posléze i u vás zcela logicky dojde často ke zkratu a následnému vykolejení. Místo radostného cinkání jste tedy ve výsledku spíše vycinkaní a čekáte, kdy že se to už konečně definitivně odpíská či alespoň dostane z konečné stanice zpět do depa, abyste zde už po několikráte mohli začít vylepšovat již vylepšené.
Je nutné se také smířit s faktem, že namísto srdíček a milostných vzkazů vám váš muž s radostí v očích podstrkuje téměř tři čtvrtě roku jakési kartičky s obrázky a podivnými vzkazy typu: DŮTKA, ŠPÍNA, ČERNÝ PASAŽÉR atd. Po nocích nešpitá s vámi, ale komunikuje (musím dodatečně uznat) s moc šikovným Indonésanem a vysvětluje mu, co je to tramvaj, aby ji, ačkoliv jí v životě neviděl, mohl nakonec perfektně namalovat na hrací plán a karty. No, vůbec děje se kolem toho spoustu hodně dynamických a podivných věcí. Ale zapadají do sebe, jako koleje do dlažebních kostek. A tak to má být.
Po dlouhém roce a půl se všemi těmi kartičkami a pinčlíky míříme do finále. Aneb řečeno naším tramvajovým slangem – stali jsme se přednosty stanice a už to můžeme spustit a odpískat. Hra se vyrobí, zkompletuje a bude. Bude o cestování a bude cestovní. Tramvaj 1910 zkrátka vyjede po čerstvě položených pomyslných kolejích ze zastávky Bielská ulice v polském Cieszynie přes řeku Olzu neboli Olši a zastávku Nádraží v Českém Těšíně až k vám. Symbolicky se tak ze dvou měst znovu stane jeden starý dobrý rakousko-uherský Teschen.
Projeďte se s námi!
IN MEMORIAN TĚŠÍNSKÁ TRAMVAJ/TRAMWAJ CIESZYŃSKI 1910-1921
Zuzana Bláhová - korektorka, testerka a dodavatelka dobrých nápadů
