Neuvěřitelná cesta jedné krabice s CK Zásilkovna.cz

Je 25. listopadu 2021, 14 hodin a téměř 32 minut. Jsem v naší pobočce Zásilkovny a nedočkavě a rázně hlásím heslo 2XEZP. Paní mi podává balíček. Tetelím se blahem, když mi ta téměř dokonale vyhlížející kostka kartonu přistane v náručí. Takovou radost jsem měla naposledy na Vánoce jako dítě, věřící na Ježíška. V oné krabici jsou totiž naše 3D figurky tramvají, které – a to se držte, aby se dostaly k nám a posléze taky k vám – najezdily, ač zaslány doslova zpoza humen stovky kilometrů.

Na tyhle „pinčlíky“ aneb miniaturní modely tramvají ve čtyřech barvách sloužící jako hrací figurky pro naši deskovou hru Tramvaj 1910 čekáme totiž doslova věčnost. Pan Kamil je pro nás vyrobil a zaslal nám je z Bystřice pod Hostýnem už na Martina – tedy 11. listopadu 2021. Někdy odpoledne vzal tuhle asi nejočekávanější krabičku v hráčském vesmíru s obsahem 400 ks našich mazlíčků pravděpodobně na tu nejdobrodružnější pouť, kterou zažily. (Samozřejmě vyjma poutí, které se tyto figurky vydají u vás po hracím plánu naší hry. Ale to je už jiný příběh). Troufám si říci, sama tak být tou maličkou tramvají (asi bych si vybrala červenou barvu), tak jsem se 11. listopadu, co se počtu kilometrů týče vydala přinejmenším na dovolenou u moře. Ve své krabici, vedle svých tramvajových družek. Zkrátka taková zkušební jízda nebo závoz.

Pokud víte, či nevíte a vezmete v úvahu, že sídlíme v Jasenné u Vizovic – která je od Bystřice pod Hostýnem nějak kolem 45 km – asi kroutíte hlavou nebo si ťukáte na čelo, že takhle si cestu k moři rozhodně nepředstavujete… ale, to nejsme ještě ani zdaleka na konci tohoto příběhu.

Dvanáctého listopadu – v pátek – je naše krabice s tramvajovým obsahem vyzvednuta na podacím místě v Bystřici a putuje na DEPO Zásilkovny do Zlína. Tam se úspěšně uvelebí do rána a poctivě se podrobí povinnému odpípnutí, aby věděla, kde vlastně je. Teprve pak si protáhne pravou i levou stěnu a dá si chvíli oraz. V následujících dnech ho bude fakt potřebovat. Ráno se poctivě nalodí na auto pro rozvoz a už se těší na svůj sluncem vyhřívaný výdejní chlíveček do ZBOXu v naší neveliké obci Jasenná. To ovšem netuší, že díky svým rozměrům se vejde pravděpodobně jen do jednoho, a v něm se prostě nějak zabydlel jiný kartón. Říká si „dnes se to nepovedlo“ a po náročné celodenní automobilové túře se navečer vrací opět do Zlína. V tuto chvíli ještě netuší, že stejnou cestu bude ještě absolvovat mnohokrát – a sice až do 23. listopadu. Marně. Cítí se, nejen díky svým rozměrům diskriminovaná, jako by měla boky jako skříň, a především ještě stále nedoručena, a z toho mírně řečeno, začíná být už úplně vyřízená. A to vše po našem takřka každodenním pátrání, volání na reklamace doručení a ujištění od Zásilkovny, že do zítra už to určitě vyjde, protože naše krabice je už opravdu VIP a budou vyřizovat přednostně… Po týdnu jsme vyřízení už i my. Na ty tramvaje opravdu čekáme jak na smilování boží!

Pan Kamil nám urgentně o víkendu 20. až 21. 11. vyrábí dalších 76 čtveřic, které si (již poučeni) v pondělí 22. listopadu vyzvedáváme sami GLS kurýrem. Těchto 76 čtveřic je u nás ráno 23. listopadu a my je můžeme nabalíkovat a konečně tak začít expedovat první objednávky, které čekaly jen na tento komponent. Odpoledne jich 59 vezeme do Zásilkovny a pevně věříme, že tentokrát se tolik nenajezdí. Ale to je zase příběh jiných krabic. Nicméně várka figurek je v tento moment opět fuč a my se vracíme té naší… zatoulané a už asi i zakleté krabici.

Den na to - 23. listopadu se podaří odesílateli, panu Kamilovi, přesměrovat balíček k nám do Těšína, kde bydlíme, tedy na jinou tentokrát kamennou výdejnu. Hurá! Dochází nám, že Z-BOX v Jasenné byl opravdu špatná volba. Je totiž neustále přecpaný, plný a nevejde se do něj pravděpodobně nic, co je vyšší než 16 cm. S podivem, ale je to tak. Ani řidič nepřemýšlí. Ani po týdnu mu to nepřijde neobvyklé a podezřelé – vozit se s touto šmrncovní holkou sem a tam. Trochu ho chápeme, vzhledem k obsahu, ale o tom on přeci nic netuší.

Přesměrování se zdařilo – jeho výsledkem je to, že se dvanáctý den své dobrodružné pouti krátce po třetí hodině ranní naše kartónová kráska ocitne na DEPU v Ostravě. Mneme si slastí ruce a šustíme sáčky, jak se těšíme na další balíčky, které poputují k vám. Ale zdá se, že to nebude tak jednoduché. Další den se totiž neděje nic. Tedy kromě našich telefonátů, ve kterých se dotazujeme, kde ten expres super urgentně akutně řešený případ opět skončil. Nikdo nic neví. Na drátě je automat. Pan Z - „stiskněte tlačítko“. Je to marné, je to marné, je to marné…

Hodně pozdě navečer v trasování zásilky probleskne nový záznam. Opravdu překvapivý. Je 24. listopadu, skoro půl šesté večer… a naše krabice je opět na DEPU ve Zlíně. Nechápeme. Máme trochu nervy. Trochu je nám to k smíchu. Trochu nám to připadá jako v Absurdistánu nebo v Kocourkově. V kolonce „Adresa výdejnímu místa“ je stále pobočka v Českém Těšíně, ale ten se nám asi přes noc přestěhoval někam ku Zlínu.

 Asi toho adrenalinu ještě nebylo dost. Zjevně.

Manžel opět píše (v noci) tentokrát už opravdu hodně sarkastickou zprávu našemu obchodnímu zástupci Zásilkovny (ten nám byl přidělen pro firemní zakázky, a tedy ho tak trochu zneužíváme, ale není zbytí). Díky jeho zásahu naše 3D figurky tramvají doslova city expres taxi vysadí 14. den pouti - 25.  listopadu krátce po páté ráno opět na depu v Ostravě.

No a dál už to jde jak po másle. Už je mám. Už si je hýčkám. Už je balím. Tedy mám zabaleno. Všech 100 čtveřic. Zipový sáček, lísteček s upozorněním na drobné části a pak červená, zelená, modrá a zářivě žlutá. Balíčky po čtyřech figurkách ukládám do oné inkriminované krabice zpět. Věřím, že od nás z Těšína do skladu v Jasenné už to pro ten značně cestovatelsky ošuntělý kartón bude opravdu cesta poslední.

A naše 3D tramvajky?  Ty si moc neodpočinou a jak věříme, najezdí ještě spoustu a spoustu kilometrů s vámi, u vás doma po hracím plánu Tramvaje 1910 nebo na Závodu tramvají.

P.S. Jak jsem si to tak laicky spočítala, tak krabice s obsahem 3D figurek tramvají naputovala po Moravě něco kolem tisícovky kilometrů. To ovšem do toho nepočítám trasu řidičů na rozvozu. Ti s ní dennodenně v kufru terénem mezi depem a výdejnami najezdili bůh ví kolik a dva bozi ví i kde.