O tom, že vymyslet hru, není vůbec žádná hra jsem už psala. To jsem ovšem netušila, že i další navazující věci nebudou zrovna hrou, občas se při nich pěkně zapotíme, nebudeme spát a také nám u nich pěkně stoupne adrenalin.
Předprodej naší rodinné deskovky byl spuštěn 1. října 2020. První objednávky chodily pozvolna, zejména objednávali naši kamarádi a známí, kteří nás chtěli podpořit v této tramvajolibé činnosti. Pak jsme větší počet kusů prodali městu Český Těšín. Byl to náš nápad a vydali jsme se za nimi sami, prakticky už s hotovým projektem. Vše bylo rozjeto, ladily se prakticky už jen detaily a my měli v ruce čerstvý prototyp hry vytištěný na naší domácí tiskárně a slepený za pomocí tvrdých kartónů. Nevypadalo to nic moc, ale pro představu to stačilo. První jednání dopadla slibně a když se do toho navíc zapojil pan místostarosta Tomáš Pavelek, objednávka klapla. Nastala fáze papírování - i tu jsme absolvovali zdárně.
Pak první krátká reportáž – vznikla během příjemné uvolněné hodiny s reportéry televize Polar, která nás navštívila doma. Vše bylo odvysíláno na druhý den a my jsme ani nepomysleli na to, že pomyslná jízda naší TRAMVAJE 1910 se rozjede až tak a rozpoutá se kolem ní až takový fičák. Že by kouzlo osobnosti mého muže? Smích. Celý den jsem nahazovala objednávky. Když jich bylo už k padesáti, šla mi z toho hlava kolem. Největším překvapením pro nás asi byl a je fakt, že hru, o níž jsme si mysleli, že bude čistě regionální záležitostí, objednávají lidé napříč celou republikou. Nicméně jedeme dál. Další článek o nás vychází ve vánočních Těšínských listech. Jde o rozhovor, jak hra vznikala s fotografií – jak jinak než mého muže. Fotku jsem jen tak mimoděk cvakla já zrovna když si zkoušel novou pokrývku své roztomile lysé hlavy a fakt se povedla. Nakonec byla z mnoha jiných i vybrána i k prezentaci článku. Jeho hollywoodský úsměv je prostě neodolatelný. Objednávky se jen hrnuly. Klepali na nás sousedi a gratulovali nám. Milé. Zajímavé. Další článek vyšel v sobotu. Byl u nás reportér z magazínu Idnes a posléze i lehce avantgardní fotograf, který si s mužem padl do noty při pouštění vinylových desek, zejména pecek Pražského výběru. Oba interesantní a milí lidé. Vše jsme probírali u šálku kávy. Já jen lehce v pozadí, můj muž jako obvykle v popředí. Den na to vyšel článek v regionální příloze Mladé fronty a sobotním internetovém magazínu Idnes. Další vlna objednávek mě málem smetla. Ale jako správný průvodčí jsem nenechala tu naši parádně rozjetou tramvaj zastavit. Stahovala jsem a stahovala, často i v pozdních nočních hodinách a ráno se probouzela s dalším nášupem objednávek. Je opravdu zajímavé, že lidé rádi objednávají hlavně v noci. Já v noci většinou spím.
Krásně se to kupilo, hromadilo, vršilo. Blížil se konec listopadu a manžel netrpělivě uháněl výrobce, protože jsme prostě cítili veliký závazek vůči zákazníkům a chtěli vše stihnout včas. Jsme ujištěni panem Ludvíkem z Dina Toys, že vše probíhá podle plánu. Koncem listopadu máme v rukách první nátisky na chromopapíru. Něco hmotného. Něco z ničeho. Něco, co najednou s radostí můžeme držet v ruce. Dorazí také videa a fotografie z kompletace hry ve výrobě. Díváme se na ně pozdě v noci v posteli a žasneme. Nakonec jsme to dokázali. A protože radost bývá často střídána starostí – tak následující páteční večer přijde „krásný“ a „povzbudivý“ e-mail od našeho jediného dopravce GLS, se kterým jsme prostě počítali. A sice nám natvrdo oznámí, že do přepravy nám převezme pouze 4 balíky denně. Ostatní, které mu předáme, budou vráceny jako nedoručené. Víkend před námi. Hra málem na cestě. Potřeba rozeslat kolem 200 balíků tak, aby byly u všech do Vánoc. Kapacita přepravce navíc pro oba naše e-shopy. Tento pro zábavu, druhý, který nás živí. Zodpovědnost, třídění priorit, hledání možností. Asi tři dny jsem pořádně nespala. Vedli jsme hlasité diskuse s mužem. Nabídlo se nám spousta úplně cizích lidí na pomoc. Což bylo a je úžasné. A moc za to děkujeme, moc si vás všech vážíme. Vlna solidarity byla obrovská. Nicméně v rámci řádu jsme nakonec jako správní tramvajáci zatáhli za páky své – a asi i tak trochu z opatrnosti – jsme oprášili starou a jistou smlouvu se Zásilkovnou a učili se, co a jak bude potřeba.
Do toho dorazila návštěva – další reportérka, tentokrát z regionálního Głosu łudu. Příjemná paní, která napsala dle mého názoru velmi hezký a citlivý článek. Asi mi je hold bližší to ženské poetičtější psaní, no. Chlapi to někdy prostě mají moc technicky. Chápete, že ano?
No a ve čtvrtek 3. 12. 2020 to mělo konečně vypuknout. Větší část výroby měla na dvou paletách dorazit do našeho skladu firmy v Jasenné u Vizovic. Ta menší se vezla autem k dceři na osobní výdej v Praze. Ráno jsme absolvovali těch 100 kilometrů na Valachy a dali se do práce. Rozeslala jsem desítky e-mailů a postupně nahazovala balíky do aplikace Zásilkovny. Kolegyňka ze skladu vystavovala konečné faktury a lepila krabice. Vše bylo nachystáno, uděláno, připraveno. Dělali jsme si scénáře, jak budeme balíky po deseti kusech rozvážet po Zásilkovnách, kolik nám jich asi kde vezmou a jak to bude probíhat. No a jak tak čekáme a čekáme, najednou je 15:00 hod., což byl nejzazší čas doručení a palety nikde. Nikdo nevolá, nic se neděje. Prostě ticho po pěšině.
Voláme my. Tedy muž. Krizové situace řeší on. Já vyšiluji. On je klidný. Volá dlouho. Nakonec se dovolá do Brna na nějaké překladiště a dozví se, že naše paletky si tam pěkně hoví jedna vedle druhé a dneska se jim fakt nikam nechce. „Vy byste nám je ještě dnes dovézt nemohl?“, zkouší svůj vyjednávací talent můj muž. „Leda tak na kole, dnes jsem do práce přijel na něm“, odvětí vtipně druhá strana. „A co zítra?“, dodává muž. „No, možná odpoledne, po 15 hodině by u vás mohl řidič být, má to až na konci trasy“, dozvídá se dále od vtipálka s příznačným příjmením Kruťas. Nezbývá než nasadit větší kalibr. Muž vysvětluje situaci a posléze briskně nabízí úplatek: „Hru pro každého z vás tam na depu, když cestu řidiče otočíte a vezme nám to hned ráno! Ideální by bylo, kdyby tady byl kolem sedmé.“ Taktika nevyjednávat, ale navrhnout řešení se vyplácí. Na druhé straně pomyslného drátu Kruťas zjihne… chvíli je ticho a pak se ozve: „No, udělám, co půjde. Ještě večer bych vám zavolal.“
Volá po osmé hodině večerní. My už po procházce, velice dobré večeři a skleničce vína, na hotelu, v posteli. Odpočíváme. Má pro nás dobrou zprávu. Ráno to tam bude! Spánek mi to ale nespraví. Vzhůru jsme oba už v pět ráno a opouštíme hotel, abychom se v kanceláři v klidu nasnídali a namasírovali si svaly, než to začne. O půl osmé je řidič u nás. Bodrý Brňák. Děláme mu kafe a krájíme skoro domácí bábovku – část úplatku, aby počkal, než hry složíme z euro palet, které mu musíme vrátit. Srká kafe, pojídá buchtu, kouří a mezi tím nám pomáhá. I když jedeme doslova jako fretky, těch 1000 her, to je fakt co složit. Nakonec asi po půl hodině je vše částečně na chodbě a částečně v čekárně ordinace dětské doktorky, která je nyní prázdná a my jsme se ji rozhodli zneužít k balení všech těch balíčků. Nosit to do patra po schodech shledáme jako dosti nepraktické a základnu i operační tým si vybudujeme tam. Jsme přistiženi uklízečkou. I tu uplácíme dalším kusem hry. Je spokojená a přijde prý uklidit odpoledne.
Zhruba po půl hodině je všech tisíc a něco kousků, jak se říká pod střechou. Řidič odjíždí. Vybaven osmi kusy her, jedna pro něho – zbytek putuje za kruťasovým akčním týmem do brněnského depa. My jedeme bomby. Jak říká moje sestra Kateřina. Je to jak v nějaké manufaktuře. Krabička, do ní hra, zelené šišinky, přelepit páskou, nalepit etiketu Zásilkovny, dát do koše, naložit do auta. Mezi tím točit, fotit, instagramovat, facebookovat… Ať jste i vy v obraze. O půl desáté dopoledne startuje muž – směr Zásilkovna Vizovice. Včera si tam předjednal odběr cca padesáti balíčků. Veze jich 120. vysíláme pozitivní vibrace, ať se nám s tou náloží nevrátí zpět. Zatímco já s kolegyňkou Janičkou balím vícekusové balíčky a zbytek her vynášíme do druhého patra, on vyjednává. Berou mu všechny, máme nějaké zmatky v počtech, ale to se urovná. Zkrátka na dvou balících byly dvě nálepky místo jedné. To se v tom fofru stane. Vyřeší se to otočkou – za námi pro dva balíčky a pak zpět Zásilkovna – pohledat a přelepit správně. Hotovo. Všech 120 kusů je na cestě k vám.
Dovynášíme s kolegyňkou do druhého patra zbylých asi 450 ks her a dáme si kafe. Je něco málo po poledni. Ještě řeším další objednávky v e-mailu. Dopošlou se postupně. Když odjíždíme odpoledne směr Český Těšín mámě auto až po vrch. Vezeme tu nálož směrem k nám i vám na osobní odběr v Těšíně. Náramně se to krabicové obložení líbí manželovu synovi, který si okamžitě vzadu na zbylém sedadle vybuduje parádní bunkr z bund a svršků. Večer jsou krabice v suchu našeho sklepa. Pro další várku manžel jede v neděli. Hned ji veze i do Griffinu, kde bude od pondělka k mání pro osobní odběr. Já konečně slepuji linecké. A peču. V pondělí míří objednaná část na město, kde probíhá předání zakázky s velkou parádou a natáčením reportáže do regionálních Těšínských minut. To si ještě předtím střihneme doma skutečně bleskovou schůzku s reportérem Blesku.
No a pak najednou trochu klid. Nějaké kousky navíc jsme exkluzivně dovezli k přímému prodeji už za plnou cenu v Griffinu, kde si ji do Vánoc ještě můžou koupit naši spoluobčané. E-shop jsme prozatím (nikoliv definitivně) vypli. Další prodej začne až po novém roce – alespoň pro ty přespolní. Volá Kruťas z brněnského depa. S dojetím děkuje za tak krásné vánoční dárky. Inu úplatek je prostě úplatek. Radost, že jsme udělali radost máme i my. Vše se postupně dostane k vám, v aplikaci Zásilkovny už to cinká. Chodí fotografie, jak rozbalujete, jak hrajete, usmíváte se a jste nadšení. Nadšení jsme i my. Hodně moc to hřeje u srdce a po všech těch stresech je to hezká zpětná vazba.
V pondělí 7. 12. 2020 se rozjíždí i osobní výdej v Praze a v Českém Těšíně. Během pondělka se jen v Českém Těšíně vydá 90 her, dalších 10 se prodá. V úterý jsou čísla podobná. Jste úžasní. Máme pocit, že dobrá věc se podařila. Doháníme to, co bylo zanedbané doma a konečně i trochu odpočíváme… V kuchyni mi voní vanilkové rohlíčky a kokosky. Manžel ochutnává.
Ty opravdové Vánoce můžou konečně začít.
Vaše Zuzana B. :)
