... aneb, co musím o celé věci kolem Tramvaje 1910 říct. 

Když už se člověk do něčeho pustí, mělo by ho to bavit a mě práce na deskové hře “Tramvaj 1910” bavila náramně. Zároveň si uvědomuji, že bych měl pustit něco ven z pod pokličky než hra oficiálně vyjde. Takže hru jsem měl v hlavě tak 5 let. Ale až období korony a “lockdownu” mě přinutilo na ní pracovat intezivněji, vymyslet jednoduchý herní systém, trápit přitom moji ženu, děti a všechny okolo aby se mnou tu “moji capinu” hráli.

Pak hledat grafika a najít ho až v daleké Indonésii, vše mu po nocích vysvětlovat a posílat tuny informací, radovat se, nervovat, být nadšený i úplně mimo sebe. Být ve flow ... nejíst, hádat se ženou, kdy už to skončí. Mít depku, že všechno nejde jak chci. Následně si dohodnout grafika aby dokončil design tady a dal tomu standardní věci. Poprvé vědět co jsou to spadávky, ořez, naučit se pracovat s vrstvami v Ilustratoru a zase komunikovat jak co má vypadat. Prostě šílenství. Nakonec jet za vydavatelem a dojet domů a zjistit, že musí člověk zabrat ještě víc. Dělat textové korekce, grafické korekce, mít nervy jak špagáty a přitom všem ještě rozumně fungovat jako člověk.

Kdo si myslí, že vydat deskovou hru je hračka. Doporučuji. Zkuste si to ... nebo zkuste podpořit naše společné dílko. 

s úctou Váš mašínfíra Milda