Výstavba Košicko-Bohumínské dráhy se přičinila k nárůstu hospodářského významu Těšína v tehdejším Rakousko-Uhersku. Město se rozhodlo zjednodušit spojení starého centra města (dnes polský Těšín) s vlakovým nádražím v rozvíjející se nové části za řekou Olzou (dnes Český Těšín). Město nejprve v roce 1909 požádalo o koncesi pro stavbu elektrické dráhy (tedy tramvajové trati). Po jejím obdržení byla v roce 1910 firmě AEG Vídeň zadána stavba trati, vozovny a elektrárny.
Čtyři motorové vozy (stejné jezdily i v Ústí nad Labem) dodala pražská vagónka Ringhoffer již v roce 1910. Vozidla byla vybavena elektrickou výzbrojí od firma AEG Vídeň. Každý den byly v provozu vždy tři vozy, čtvrtý sloužil jako záložní.
Pravidelná přeprava cestujících byla zahájena 12. února 1911. Trať o celkové délce 1793 metrů vedla z Bielské ulice Náměstím (Rynek) a ulicí Hlubokou(Głęboka) přes most až k vlakovému nádraží. Na Demelově náměstí (současným Rynkem) a před mostem přes řeku Olzu se nacházely výhybny. Zámeckou ulicí (ulica Zamkowa) vedla 631 metrů dlouhá manipulační trať do vozovny. Vozovna byla malá, se třemi kolejemi, na nichž mohly stát jen 2 vozy, a revizním kanálem.
Napětí troleje činilo 750 V, trolejové vedení se nacházelo ve výšce 5-5,5 m. nad kolejnicemi.
Tramvajovou trať obsluhovalo je 21 osob.
První skupina tramvajových řidičů a pracovníků absolvovala praxi ve Vídni a následné školení na místě.
|
|
 |
 |
| Papírová jízdenka za 14 haléřů | Mosazný žeton za 6 haléřů | Hliníkový žeton za 12 haléřů |
Jízdné stálo 12-14 haléřů. Zprvu se používaly papírové jízdenky, které kontrolovali průvodčí, později je nahradily žetony.
Po 1. světové válce a rozdělení města v roce 1920 na část polskou (Cieszyn) a československou (Český Těšín) jezdila tramvaj dál, avšak důkladné kontroly na hraničním mostě (kromě pasažérů se prohledával vnitřek vozu a podvozek) znemožňovaly plynulý provoz. Rozdělení města mezi dva státy fakticky způsobilo likvidaci tramvajové dopravy.
Stalo se tak 2. dubna 1921 roku (byť mělo původně jít jen o částečné přerušení provozu).
Vozy byly odstaveny do vozovny na polské straně. Roku 1921 byl jeden vůz prodán do Bielska, zbylé tři v letech 1922-23 do Lodže. Koleje s trolejemi byly do roku 1923 demontovány. Vůz koupený městem Bielsko byl využíván v nákladní přepravě a jako rezervní vůz do roku 1925, kdy jej prodali do Lodže. Zrušena tak byla nejmenší tramvajová síť na území dnešního Česka.
Ačkoli Český Těšín chtěl zavést vlastní tramvajovou linku, k uskutečnění plánu bohužel nikdy nedošlo.
Článek je převzatý a upravený z http://tramwaje.muzeumcieszyn.pl/index.php?l=cz&a=historiacz
Autor: Maciej Dembiniok z Muzeum Śląska Cieszyńskiego w Cieszynie
